Nebezpečí procesního myšlení

Nedávno mi jeden manažer řekl: „naše firma nechce vnitřní analýzy procesů, není zde poptávka po mapování procesů“ čili procesní řízení je nežádoucí. Takový postoj není výjimečný, spíše je v našich podmínkách a době pravidlem. Komu a proč vadí procesní myšlení a z něj vycházející změny? V prvé řadě všem, kteří se nechtějí měnit a zůstat co možná nejdéle zakopaní ve svých pozicích. Taktika „mailovat, mailovat, schůzovat, schůzovat, delegovat, eskalovat, ...“ jim zatím vychází. 

Procesní myšlení odkrývá mnoho oblastí, ve kterých si necheme přiznat, že máme velmi a velmi co zlepšovat. Záhy zjistíme, že strategie je vágní, obecná, téměr nikdo ji nezná (jak by také mohl, když reálně neexistuje) a nikdo v organizaci není skutečně odměnován na základě jeho/její přidané hodnoty. Organizační struktura je fuknční, liniová, rigidní a blokuje tok znalostí i procesů. Procesy jsou popsané v šanonech ve skříni a tím to končí. Kola di-vizí, od-dělení, od-borů, ú-seků se točí dál. Znalosti nesdílíme a chráníme jako pilulku poslední záchrany před interními konkurenty. Technologie svou povahou i rozložením odpovídají funkční / linové organizační struktuře. Co bylo řečení o ní, platí i pro systémy.

Procesní myšlení je proto velmi a velmi nebezpečné. Odhaluje bez kompromisů veškerou neefektivitu, kterou organizace doslova přetékají. Primárním zdrojem neefektivity jsou lidé a jejich myšlení. Pokud pomýšlíme na úklid, začněme právě zde.