Pojem architektura již za několik století používání zdomácněl v doméně stavebnictví, kde jej používáme a rozumíme mu. Každý zájemce o nový dům nebo jiný typ stavby nejprve obvykle navštíví architekta, který na základě jeho představ, preferencí a finančních možností navrhne vhodnou architekturu nejprve v podobě koncepčního návrhu a teprve po úpravách této verze zpracuje detailní návrh struktury stavby.
Pokud v komunikaci použijeme termín korporátní architektura, jsou velmi často naši partneři v diskusi překvapeni a sdělují, že slyší poprvé, že by také korporace mohla mít architekturu. Záměrně používám pojem korporátní architektura a nikoli firemní nebo podniková, jak je zvykem v anglickém jazyce – tam se dnes běžně používá pouze pojem Enterprise Architecture, který však není zcela přesný v tom smyslu, že zahrnuje jen podniky/firmy a nikoli mnoho dalších typů korporací – zejm. neziskových, obecně prospěšných atd., které také mají architekturu.
Co je architektura?
Původ slova je v řečtině, odkud bylo převzato latinou, a znamená „mistr“, „stavitel“, „tesař“. V dnešním pojetí nejčastěji představuje umění nebo vědu navrhování staveb a jejich struktur. V širším pojetí je chápána jako umění navrhovat stavební objekty od makro-úrovně po mikro-úroveň – tj. od navrhování aglomerací, měst, struktury krajiny až po mikro-objekty typu nábytek.
Chápána jako objekt je architektura systém objektů / entit a vazeb mezi nimi, které se vztahují k určité doméně a které lze použít pro vytvoření abstrakce umožňující efektivní operace v dané doméně (analýza, návrhy struktur, plánování realizace struktur, …).
Co je korporátní architektura?
Přenesme abstrakci architektury stavební do domény korporací a chápejme ji jako umění nebo vědu (o) navrhování korporací a jejich struktur. Též zde můžeme uplatnit širší pojetí, kdy představuje umění navrhovat makro-struktury a mikro-struktury v korporátním světě – od globálních firem až po dílčí komponenty normativních pravidel. Jakožto objekt je korporátní architektura systém objektů / entit a vazeb mezi nimi, které se vztahují k doméně korporace a které lze použít pro vytvoření abstrakce umožňující efektivní operace v korporaci, tj. např. optimalizaci jednotlivých objektů a vazeb mezi nimi – v dnešní praxi známé jako zlepšování procesů, optimalizace procesů, automatizace, řízení výkonnosti, řízení kvality, monitorování aktivit atd.
Koncept korporátní architektury (dále též použita zkratka "KA“) má – obdobně jako velká část „hnutí“ BPM – svůj původ ve vědě o informačních systémech a z IT/IS domény pochází též. jedno z prvních vymezení dimenzí KA na Business, Information a Technology. Další kategorizace KA používá dimenze strategie, organizace, procesy, komunikace, informace, technologie. Velmi rozšířeným názorem na KA je též Zachmanův framework. Existují i další kategorizace KA, avšak všechna tato členění jsou pomůckou pro logické setřídění určitých typů objektů tak, aby bylo možné s nimi lépe operovat v kontextu celé architektury.
Proč KA – alfa procesního řízení ?
Abstraktní modely korporátní architektury jsou základním východiskem a předpokladem všech iniciativ procesního řízení, neboť představují sjednocující prvek a pohled na korporaci „as-it-is“ čili tak jak jest. Na základě tohoto pohledu lze efektivně plánovat, navrhovat a rozhodovat o změnách (horizontálních, vertikálních, diagonálních, komplexních, týkajících se jen některých skupin objektů, …) neboli o tom, jak má vypadat korporace nebo její dílčí komponenty v budoucnosti. Ve všech případech a fázích životního cyklu změn modely KA představují důležitý komunikační nástroj. Řízení změn tj. procesní řízení je tak založeno na poznání a vnímání souvislostí všech objektů korporace a též jejího vnějšího prostředí (klienti, dodavatelé, partneři, kon-kurence, …).
Budoucnost KA ?
Pojem korporátní architektury se stává standardní součástí slovní zásoby managerů a ostatních „business“ rolí, modely KA pak významným komunikačním nástrojem a jedním z prostředků pro efektivní zvládání změn v korporacích.
Již nyní je zřejmé, že modely KA jsou/budou zajímavým předmětem obchodování - což dokazují např. doménové modely bank a pojišťoven z dílny IBM ale i celá řada „industry models“ od méně známých autorů. Budeme se zřejmě v naší praxi setkávat s novými typy rolí – např. korporátními architekty, procesními designery, změnovými managery, mangery inovací, znalostí, i2s. Možná si venture-kapitalisté a další investoři budou místo projektových a business plánů vybírat konkrétní typy architektur cílových firem – fenomenologické, funkcionalistické, robustní, avantgardní, moderní, konzervativní, expresionistické a nebo futuristické.
Pokud v komunikaci použijeme termín korporátní architektura, jsou velmi často naši partneři v diskusi překvapeni a sdělují, že slyší poprvé, že by také korporace mohla mít architekturu. Záměrně používám pojem korporátní architektura a nikoli firemní nebo podniková, jak je zvykem v anglickém jazyce – tam se dnes běžně používá pouze pojem Enterprise Architecture, který však není zcela přesný v tom smyslu, že zahrnuje jen podniky/firmy a nikoli mnoho dalších typů korporací – zejm. neziskových, obecně prospěšných atd., které také mají architekturu.
Co je architektura?
Původ slova je v řečtině, odkud bylo převzato latinou, a znamená „mistr“, „stavitel“, „tesař“. V dnešním pojetí nejčastěji představuje umění nebo vědu navrhování staveb a jejich struktur. V širším pojetí je chápána jako umění navrhovat stavební objekty od makro-úrovně po mikro-úroveň – tj. od navrhování aglomerací, měst, struktury krajiny až po mikro-objekty typu nábytek.
Chápána jako objekt je architektura systém objektů / entit a vazeb mezi nimi, které se vztahují k určité doméně a které lze použít pro vytvoření abstrakce umožňující efektivní operace v dané doméně (analýza, návrhy struktur, plánování realizace struktur, …).
Co je korporátní architektura?
Přenesme abstrakci architektury stavební do domény korporací a chápejme ji jako umění nebo vědu (o) navrhování korporací a jejich struktur. Též zde můžeme uplatnit širší pojetí, kdy představuje umění navrhovat makro-struktury a mikro-struktury v korporátním světě – od globálních firem až po dílčí komponenty normativních pravidel. Jakožto objekt je korporátní architektura systém objektů / entit a vazeb mezi nimi, které se vztahují k doméně korporace a které lze použít pro vytvoření abstrakce umožňující efektivní operace v korporaci, tj. např. optimalizaci jednotlivých objektů a vazeb mezi nimi – v dnešní praxi známé jako zlepšování procesů, optimalizace procesů, automatizace, řízení výkonnosti, řízení kvality, monitorování aktivit atd.
Koncept korporátní architektury (dále též použita zkratka "KA“) má – obdobně jako velká část „hnutí“ BPM – svůj původ ve vědě o informačních systémech a z IT/IS domény pochází též. jedno z prvních vymezení dimenzí KA na Business, Information a Technology. Další kategorizace KA používá dimenze strategie, organizace, procesy, komunikace, informace, technologie. Velmi rozšířeným názorem na KA je též Zachmanův framework. Existují i další kategorizace KA, avšak všechna tato členění jsou pomůckou pro logické setřídění určitých typů objektů tak, aby bylo možné s nimi lépe operovat v kontextu celé architektury.
Proč KA – alfa procesního řízení ?
Abstraktní modely korporátní architektury jsou základním východiskem a předpokladem všech iniciativ procesního řízení, neboť představují sjednocující prvek a pohled na korporaci „as-it-is“ čili tak jak jest. Na základě tohoto pohledu lze efektivně plánovat, navrhovat a rozhodovat o změnách (horizontálních, vertikálních, diagonálních, komplexních, týkajících se jen některých skupin objektů, …) neboli o tom, jak má vypadat korporace nebo její dílčí komponenty v budoucnosti. Ve všech případech a fázích životního cyklu změn modely KA představují důležitý komunikační nástroj. Řízení změn tj. procesní řízení je tak založeno na poznání a vnímání souvislostí všech objektů korporace a též jejího vnějšího prostředí (klienti, dodavatelé, partneři, kon-kurence, …).
Budoucnost KA ?
Pojem korporátní architektury se stává standardní součástí slovní zásoby managerů a ostatních „business“ rolí, modely KA pak významným komunikačním nástrojem a jedním z prostředků pro efektivní zvládání změn v korporacích.
Již nyní je zřejmé, že modely KA jsou/budou zajímavým předmětem obchodování - což dokazují např. doménové modely bank a pojišťoven z dílny IBM ale i celá řada „industry models“ od méně známých autorů. Budeme se zřejmě v naší praxi setkávat s novými typy rolí – např. korporátními architekty, procesními designery, změnovými managery, mangery inovací, znalostí, i2s. Možná si venture-kapitalisté a další investoři budou místo projektových a business plánů vybírat konkrétní typy architektur cílových firem – fenomenologické, funkcionalistické, robustní, avantgardní, moderní, konzervativní, expresionistické a nebo futuristické.
